Při pohledu na vývoj graf teplot za poslední roky není pochyb o tom, že naše planeta se čím dál více otepluje. A jednou z příčin je zvyšování koncentrací skleníkových plynů, především pak oxidu uhličitého, v atmosféře.
Mnoho lidí však nemá tušení, jak vlastně tyto plyny mohou způsobit, že se naše Země stane teplejší. Koneckonců se jedná o něco, co není vidět, byť jeho účinky v každém případě cítíme. Abychom tomu však porozuměli, je potřeba nejprve pochopit skleníkový efekt.
Jedná se o princip, který byl nejprve zdokumentován na sklenících, které jej využívají dodnes. Až donedávna si však lidé neuvědomovali, že něco podobného funguje i v planetárním měřítku. Pravdou však je, že bez něj by život jak jej známe rozhodně nebyl možný.
Jednoduše řečeno to funguje tak, že Slunce vysílá své paprsky, a ty dopadají mimo jiné i na naši planetu. Zde jsou pak částečně absorbovány, a částečně odráženy zpět do kosmu. A zde se právě dostáváme k části, kde se skleníkový efekt uplatňuje.
Tyto plyny totiž vytváří jakousi bariéru, od které se odražené záření opět odrazí zpět k povrchu Země. Během tohoto procesu se poněkud pozmění jeho vlnová délka, takže dopadá místo coby světelné záření jako tepelné. Tento proces se neustále opakuje, což vede v konečném důsledku ke zvyšování teploty.
Je jasné, že pokud bychom v atmosféře žádné skleníkové plyny neměli, byla by naše planeta stejně chladná a nehostinná, jako například Mars. I to je koneckonců důvod, proč je atmosféra nutná pro vznik složitějších forem života.
I zde však musí platit, že všeho s mírou. Co se stane, pokud bude v atmosféře skleníkových plynů příliš, nám ukazuje náš další soused, Venuše. Zde teploty přesahují i 400 stupňů Celsia, a jsou tedy takové, že nic s výjimkou nejjednodušších bakterií by v nich nedokázalo přežít.
My máme štěstí, že právě na naší planetě máme relativně dobré množství skleníkových plynů. A rozhodně bychom si s touto rovnováhou neměli zahrávat.
