Každý člověk chce normálně žít. A aby tak žít mohl, potřebuje peníze, jež si obvykle musí vydělat, protože tyto jen tak někomu nespadnou samy do klína. A pokud už se někdo rozhodne pracovat, měl by vědět, že existují různé způsoby, jak to může probíhat.
Člověk tak někdy soukromě podniká a někdy se uchytí v nějakém naprosto standardním zaměstnání. V obou případech pak má naději na to, že si na své živobytí vydělá, a jedinou stinnou stránkou tu každopádně je skutečnost, že se v takových případech musí odvádět daň z příjmu a sociální a zdravotní pojištění. Kvůli čemuž se může stát, že i když má zaměstnanec poměrně vysokou hrubou mzdu, nakonec nedokáže ze své čisté mzdy vyžít.
Takové odvody se u běžných zaměstnání, jaká u nás známe už od nepaměti, i z dob minulého režimu, platit musí. Není vyhnutí.
Ovšem chce-li se někdo aspoň placení zdravotního a sociálního pojištění vyhnout, má také možnost. Totiž dvě možnosti, jimiž jsou dohoda o pracovní činnosti a dohoda o provedení práce. I z takových druhů práce a s ní souvisejících příjmů se sice musí odvádět ona patnáctiprocentní daň z příjmu, ale sociální a zdravotní pojištění už nikoliv. A to je tu atraktivní. Ovšem současně je toto provázeno naopak i neatraktivní skutečností, že se zde mnoho nevydělá. V jednom případě si přijde člověk jen na tři a půl tisíce a ve druhém na deset tisíc měsíčně, a to navzdory výhodným povinným odvodům jednoduše nestačí na normální živobytí. Jak o tom každého snadno přesvědčí i výpočet čisté mzdy DPČ s pomocí internetové kalkulačky.
Ale navzdory tomu může nejednou i taková práce na dohodu o pracovní činnosti či o provedení práce leckomu vyhovovat. Zejména tomu, kdo si chce přivydělat a má současně i jiný příjem, ze kterého sociální a zdravotní pojištění platí. Což je logické. Protože je třeba myslet i na to, že ani zdravotní péče není zadarmo a nikdo nemá automatický nárok na důchod a další dávky, jež by ho mohly jednoho dne i spasit od bídy. Což mu DPČ a DPP nezajistí.
